• Čeština (Česká republika)
  • English (United Kingdom)
  • Deutsch (DE-CH-AT)
  • Russian / По русски (CIS)
24. 01. 2020

Home

Aktuální rady pro pěstitele okurek (27.7.2010)


 

Rok 2010 si budou pěstitelé okurek - zahrádkáři i ti „větší“ - ještě dlouho pamatovat. Že se ve velkém „podsévá“, to se stává v chladném, a mokrém jaru častěji, ale aby okurky seté na Marka potom začátkem května krásně vzešly a za pár dní dokonale uhynuly - ne někde, ale skoro všude - to jsem za těch málem 50 let, co okurky dělám zažil letos opravdu poprvé. Ale zůstávám optimistou: Jestli se taková pohroma bude opakovat zase až za 50 let, dá se to přežít!

Letošní mokré a studené počasí, které nastalo po vzejití okurek zdecimovalo většinu porostů - včetně naší "šlechtitelské školky" v Bzenci (viz obrázek).


Teď tedy zase vážně. Na dodatečný výsev je pozdě - poslední možnost bývá na sv. Antonína, tedy 13. června, a i to už je dost riskantní, protože koncem června se obvykle objevuje plíseň okurková, která mladé rostlinky ničí mnohem snáze, než silné rostliny z běžných výsevů počátkem května. A důležitou roli hraje i to, že po konci června začíná letní slunovrat, tedy zkracování délky dne. V našem zeměpisném pásmu to u většiny rostlin odpovídá nasazování plodů, konci růstu a postupnému ukončení vegetace. Rostliny z jarních výsevů využívají prodlužujícího se dne, který přeje růstu a vývoji. Prostě i když délka dne v květnu a v srpnu je stejná, trend je opačný (prodlužování - zkracování) a většina rostlin „o tom ví“.

Okurek je málo a jsou o 3-4 týdny opožděné. Ale většina zahrádkářů nějaké okurky má, a někteří i velmi pěkné. Co tedy udělat, abychom ten „plán výroby“, podle kterého jsme na jaře seli, co nejlépe splnili?

V podstatě je to přihnojování, zálivka a ochrana proti plísni. Přihnojování - především dusíkem, protože základní hnojení hnojem nebo NPK jsme už udělali na podzim a na jaře. Dusíkem okurky prakticky nemůžeme přehnojit, takže ledkem šetřit nemusíme (3 - 6 kg na 1 ar = 100 m2). Kdo má drůbež, může s velkým úspěchem použít zkvašený drůbeží trus - tzv. „slepičáky“, které kromě dusíku obsahují i různé růstové látky; ty právě rychle rostoucím okurkám dělají velmi dobře. Jsou i různá speciální hnojiva - Kristalony, Cucumin apod., také velmi dobré, i když drahé. Dají se použít i na list - postřikem či zálivkou. Účinek se projeví rychlejí, než při příjmu živin kořeny. Ale pozor: v suchém počasí se přihnojení bez zálivky prakticky neprojeví. Hnojivo (kromě listového) se musí rozpustit, aby je kořeny mohly přijmout.

A také zalévat se musí umět. Samozřejmě nejlepší je správný „zahradnický“ déšť ve správný čas, ale na ten se spolehneme jen tehdy, když prostě nemáme možnost zalévat. Pak si musíme pomoci plečkováním a okopávkou; je stará pravda, že správné plečkování ve správný čas je jako zálivka. Ale pokud zalévat můžeme, pak u okurek se nám zálivka vždy vyplatí. Ovšem i zde platí „všeho s mírou“. Jestliže do začátku květu okurky trvale vydatně zaléváme, nemůžeme s tím v době sklizní najednou přestat - v optimálně vlhké půdě rostlina netvoří moc kořenů („nepotřebuje je“), a když pak zem vyschne, už si s tím neporadí. Naopak jestliže v počáteční fázi vývoje okurky příliš nezaléváme, vytvoří silný kořenový systém, a ten si pak s dalším suchem už poradí lépe. Samozřejmě je nesmíme nechat uschnout - okurky koření jen mělce. Tady právě dobře pomáhá plečkování.

A ještě jedna důležitá poznámka k zálivce: zalévat méně často, ale zato vydatně. Pokud málem každý den porost jen trošku pokropíme, takže listy jsou sice mokré a třeba i zem pod listy je mokrá, ale jen do hloubky třeba 1-2 cm, pak jsme vlastně rostlinám (nejen okurek) žádnou vodu neposkytli; zato jsme intenzivně podpořili napadení plísní, jejíž spory na často a dlouho vlhkých listech snáze vyklíčí, než na listech suchých.

Tak tedy zálivka, přihnojení a plečkování jsou tři z několika základních kamenů úspěšného pěstování okurek. Snad jen poznámku k tzv. zaštipování okurek. To se dělalo u starých odrůd, které kvetly na hlavním výhonu téměř jen jalovými květy a první plůdky se tvořily až na bočních větvích. Zaštípnutí hlavního výhonu za 3-5 listem podpořilo tvorbu bočních větví a tedy zvýšilo a urychlilo násadu plodů. Ale dnes se z těchto starých odrůd pěstuje už jen vemi málo pouze odrůda Mělnické. Přes 99% jsou dnes na zahrádkách F1 hybridní odrůdy, které se už nezaštipují, protože v převážné většině (některé téměř stoprocentně) tvoří samičí květy a tedy plody. I u nich se někdy stane, že hlavně ze začátku kvetou většinou jalovými květy. Důvody jsou velice různé (hnojení, počasí) a často ani nelze žádný rozumný důvod najít. Ale po čase ( obvykle10 - 14 dní) se i tady vše napraví a úroda je dobrá.

Čtvrtým základním kamenem úspěchu je ochrana proti chorobám a škůdcům. Vlastně jde především o ochranu proti plísni okurkové, protože ostatní choroby se u nás od roku 1985, kdy po více než čtyřicetileté pauze zase začala „řádit plíseň“, vyskytují jen občas a slabě.

Proti plísni se lze bránit nejen chemicky. Je možno uspíšit dobu sklizně časným výsevem nebo i výsadbou sazenic, a tak sklidit potřebné množství ještě před hlavním nástupem plísně. Také Vertiko systém - pěstování na síti či na provázkách, tedy vedení rostlinek do výšky, je velice účinné. Listy výše nad zemí osychají mnohem rychleji, než na zemi, a tak se plíseň nemůže tak silně šířit. Oba postupy jsou ovšem pracné.

Plíseň okurková dokáže na porostech napáchat velké škody.


Chemických přípravků v menším balení je celá řada i v drogeriích a v prodejnách semen a zahrádkářských potřeb. Jen namátkou pár nejlepších: Aliette, Acrobat, Curzate, Previcur aj. Ve vinařských oblastech se běžně používá Kuprikol; není nejlepší, ale docela vyhovuje, a když už člověk stříká vinohrad, udělá přitom hned i okurky. Obvykle se dělá několik postřiků (podle průběhu počasí po týdnu až 10 dnech), takže je vhodné přípravky střídat. Ochranná lhůta je většinou jen několik dní, takže když postříkáme hned po sklizni, celkem ji můžeme dodržet.

Škůdci v poli a na zahrádce nedělají většinou potíže - ovšem kromě slimáků, zajíců, kosů a podobné havěti, na kterou nic neplatí. Ovšem ve skleníku nebo folníku mohou mšice, třásněnky, molice a svilušky natropit velké škody, a s chemií je potíž kvůli velmi dlouhým ochranným lhůtám. Velmi dobře se osvědčuje něco jako prevence: Totiž lepové desky (žluté pro molice a mšice, modré pro třásněnky), které rozvěsíme ve skleníku (na běžný malý skleníček stačí 2-3 kusy) a škůdci se na ně přilepí. Jednak hned vidíme, že tam jsou, ale především se nerozmnoží natolik, aby poškodily okurky. Na svilušku tohle neplatí, tam pomůže jen denně procházet skleník (stejně zaléváme) a všímat si příznaků „mosaiky“ na listech. Pak to chce jen dobré oči, brýle nebo tedy lupu, a podívat se na spodní stranu takového listu s třeba jen nejslabšími příznaky mosaiky. Jsou-li tam svilušky, hned takový list odstraníme (do PE sáčku apod.). Jsme-li pozorní a máme-li trochu štěstí, pak tímto způsobem můžeme udržet skleník bez svilušky i bez pomoci chemie. Ale když už najdeme po 7-10 dnech naší nepřítomnosti žlutou rostlinu s listy ovinutými pavučinkou, to už nepomůže nic.

Lepové desky pomohou nejen s včasným rozpoznáním výskytu škůdců v porostu, ale v malém skleníku i výrazně omezí jejich šíření.


Posledním - tedy pátým - základním kamenem úspěchu je správná sklizeň. Nakladačky sklízíme nejlépe každý druhý den, a chceme-li dobré třídění a máme na to čas, pak v době hlavních sklizní třeba i každý den. Chceme-li dělat „kvašáky“, je dobře nechat si pro to několik rostlin zvlášť, protože rostlina, na které zůstane větší plod, omezí nasadu dalších malých plodů. U salátovek ovšem stačí sklizeň dvakrát týdně, nebo ve skleníku při malém počtu rostlin sklízíme „podle chuti“ - salátovky vcelku nejsou tak choulostivé na přerůstání, jako nakladačky. Při sklizni se snažíme nepoškodit příliš nať, hlavně neobracet větve listy dolů - to velice omezuje násadu dalších plodů.

Časté sklizně zajistí vysokou kvalitu plodů a bohatou úrodu.


Nu a pak zbývá „nakladačky naložit“ - oprat, dát do sklenic, nálev, cibulka, semeno hořčice atd. atd. podle „toho našeho receptu“. Těch receptů je moc. V srpnu 2009 byl na webu www.ireceptar.cz podrobný článek (autor p. Tomášek, i já jsem trochu přispěl) o zavařování okurek nakladaček s řadou receptů. Já sám už skoro 50 let používám původní Znojemský extrakt = macerát, který používaly všechny konzervárny v Českoslovenku do roku 1990. Byl to lihový výtažek z řady různých bylinek z oblasti jižní Mravy (hlavně Pálava); přesné složení bylo tehdy velkým tajemstvím Znojmie. Dnes se k podobnému výtažku lze dostat v některé konzervárně nebo třeba u výrobce Aromka Brno. Takže můj nálev je tento:

sůl 200 gr

cukr 900 gr

ocet 2,5 litru

extrakt 10 ml

voda 7,5 litru

Celkem tak dostaneme 10 litrů nálevu. Do každé sklenice dáváme ještě trochu (půl malé kávové lžičky) semene hořčice a nahoru na okurky dáme několik koleček krájené cibule. Zavařujeme v páře 20 minut v teplotě 80 0C.

A ještě jednu možná ne až tak zbytečnou poznámku k hořkosti okurek nakladaček: Řada dnešních hybridních odrůd nakladaček je už tzv. geneticky nehořká, tedy nikdy neudělá hořké plody. Ale některé jiné hybridní odrůdy sice jen vzácně, ale přece jen, občas hořké plody mají. Za syrova se jíst nedají, ale nebojte se je zavařit. Po zavaření asi za 2-3 týdny hořkost zcela zmizí. Věřím, že většina zahrádářů tohle ví, ale nejednou jsem se setkal s člověkem, který se velice „chytal za hlavu“ že zavařil 100 sklenic okurek a když je pak ochutnal, byly hořké - tak všechno vyhodil. To jsem se pak zase „chytal za hlavu“ já, protože to byla úplná hloupost.

A tak nějak by měl vypadat výsledek našeho snažení.


Tak tohle bylo pár námětů z mých téměř padesátiletých zkušeností s pěstováním okurek.

Celý život se zabývám šlechtěním a semenářstvím okurek, takže o nich už něco vím. Ale jako řada jiných lidí jsem si dobře vědom toho, že jen v matematice existuje 100%, v přírodě, na poli a na zahrádce nikdy 100% jistota neexistuje. Nikdy nebude člověk tak moudrý, aby jej příroda něčím nemohla dokonale překvapit. Říká se Člověče přičiň se, a Bůh ti pomůže. Ano, ale někdy to sv. Petr svými kouzly s počasím Hospodinovi pořádně ztěžuje - jako zrovna letos.

 

 

Ing. Bohuslav Holman Bzenec, 27. 7. 2010

Aktualizováno Úterý, 26 Březen 2013 15:04
 

Copyright © 1991-2016, ING. B. HOLMAN, Bzenec (CZ). Všechna práva vyhrazena (All Rights Reserved).                WEB: Hynek Gajda