Vlastní šlechtění hybridních odrůd znamená tvorbu mateřských a otcovských linií, testování jejich kombinační schopnosti, zkoušky výkonu nejlepších kombinací a  konečně přechod na udržovací šlechtění.
Tvorba linií je nejobtížnější část práce. Programy křížení a následného samoopylení jsou zaměřeny na spojení odolnosti s kvalitou a výnosem. Tato náročná ruční práce se dělá ve skleníku (a v určitých speciálních případech i na poli). V roce 2007 jsme vybudovali menší skleník (obr. 7, 8, 9, 9a) s kapacitou 150 - 300 rostlin, který je vybaven automatickou regulací teploty a mimo to i osvětlením (cca 15 klx), což umožňuje pěstování a opylování okurek i v zimním období. V kalendářním roce zde vypěstujeme a opylíme 2 x 300 + 150 = 750 rostlin. V omezeném rozsahu u nejcennějších materiálů také získáváme až 3 generace v jediném roce, což představuje úsporu až 2 let.

Takto získané materiály se testují na odolnost k chorobám ve fytotronu (v současnosti především ZYMV), kde se uměle infikují desítky potomstev (celkově jde o tisíce rostlinek).  Odolnost k plísni okurkové se spolu s řadou dalších kvalitativních vlastností vybraných nejodolnějších „čísel“ dále hodnotí v polní školce (obr. 10, 11) (plocha téměř 2 ha, počet parcelek cca 900-1000).

Teprve po několika letech této práce je možno vybrat některé nejlepší „linie“, vyrobit vzorky „hybridů“ a ve zkouškách výkonu (obr. 12) ověřit jejich vlastnosti (odolnost, jakost plodů, výnosnost aj.). Několik málo nejlepších hybridních kombinací se ještě ověřuje v různých oblastech jednak u zahrádkářů, jednak u větších pěstitelů. A konečně ten nejlepší hybrid se po několikaletém zkoušení může přihlásit k registraci.